Jdi na obsah Jdi na menu
 


První autobus se spalovacím motorem představila společnost Mercedes-Benz na konci 19. století, avšak tehdy byl velmi nespolehlivým vozidlem, navíc pro velmi omezený počet cestujících (okolo 10-20 osob). Za dvacet let se však již technologie zdokonalila natolik, že bylo možno používat autobusy v moderním slova smyslu. Okolo roku 1930 již uvezly až 50 lidí a byly poháněné různě - na svítiplyn, na naftu, na dřevoplyn atp. Hlavní rozvoj autobusové dopravy však nastal až krátce po 2. světové válce, když byla rozšířena infrastruktura pro automobilovou dopravu (zlevnil benzin, bylo více silnic apod.) V posledních padesáti letech autobusy převládly v MHD a doplnily tak tramvaje na linkách nevyžadující vysoké přepravní kapacity. Na rozdíl od nich jsou totiž manévrovatelnější, levnější, jednodušší a jsou velmi nízké náklady na jejich zavádění, takže si veřejnou dopravu autobusy mohou dovolit i některá menší města.

 Použití a rozdělení

 

  • Mikrobusy - Mají 8-9 míst včetně řidiče, k řízení postačuje ŘP sk.B., odvozeny z dodávkových automobilů
  • Minibusy - Mají cca. 15 míst, vyžadují ŘP D1. Většinou odvozeny také z dodávkových automobilů.
  • Midibusy - malé autobusy, které mají přibližně 25 míst pro sedící (délka 7-10m). Jsou nasazovány na málo vytížené linky, nebo linky vedené extrémní trasou (úzké ulice, prudké zatáčky)
  • klasické autobusy - dvounápravové vozy dlouhé nejčastěji 12 metrů, NEJROZŠÍŘENĚJŠÍ druh autobusu. Obsaditelnost činí až 55 sedících (linkové), nebo 30 sedících a až 70stojících (městské).
  • patrové autobusy - dvounápravové (většinou městské) i třínápravové (většinou dálkové) vozy. Díky druhému podlaží větší celková kapacita cestujících. Délka stejná nebo o málo větší než u klasických autobusů, což je výhodné z hlediska manévrovatelnosti a průjezdnosti úzkých ulic.
  • třínápravové autobusy - většinou vozy délky nad 13m (městské obvykle 15m dlouhé). Vzadu mají místo jedné nápravy (jako u klasických autobusů) nápravy dvě. Manévrovatelnost zhoršená délkou je částečně nahrazena řiditelnou poslední nápravou, to znamená že otáčením volantu řízení dochází k natáčení první přední i poslední třetí nápravy, ta se však natáčí méně a hlavně na opačnou stranu. Druhá (prostřední) náprava se neotáčí, a narozdíl od řízených náprav bývá osazena dvojmontáží kol. Autobusy pojmou 120 cestujících (městské) nebo 70 (dálkové, linkové).
  • kloubové autobusy - vznikly z požadavku větší kapacity cestujících (stejně jako patrové autobusy), což je dosaženo jejich délkou nejčastěji 18 metrů. Kvůli této délce ale musí být rozděleny kloubem, díky němuž se přední část vůči zadní může natočit. Zadní část funguje podobně jako návěs, stěny autobusu v místě kloubu jsou tvořeny měchem (z pružných gumových dílců), lidově nazývaným „harmonika“. Jsou využívané jako městské, nebo příměstské (linkové), celková obsaditelnost stojící + sedící asi 150 osob (městská verze).
  • dvoukloubové autobusy - jsou dlouhé většinou 24 m a jsou nasazovány v případě extrémní zátěže na lince. Nejrozšířenější jsou v Brazílii. V Evropě je jich v provozu nejvíc v Nizozemí, v jiných zemích (hlavně v Německu) se zavádějí nebo testují. U nás v provozu nejsou a ani se netestují. Obsaditelnost je až 200 osob, což je staví na úroveň velkokapacitních tramvají nebo lehkého metra.
  • ostatní - kombinace předchozích jako např. patrové 15ti metrové, kloubové patrové nebo letištní autobusy nesplňující podmínky pro jízdu na silnicích (širší a delší, mají velkou kapacitu a na letištních plochách odpadá problém se zatáčením, otáčením atd).
  • autobusové přívěsy - V Československu se používaly autobusové přívěsy (prosklený dvouosý přívěs se sedačkami) za autobusy Škoda 706 RO a RTO . Pak byly nahrazeny autobusy ŠL11.První linkové kloubové autobusy , sériově vyráběné byly C744. Dnes je možné vidět autobusové přívěsy např. ve Švýcarsku, připojené za trolejbusy.
  • turistické vláčky - Turistické vláčky jsou buď stavěny na upravených dodávkách s cca. jedním až dvěma přívěsy (vyhlídková jízda městem) nebo jsou tvořeny motorovým vozidlem ve tvaru historické lokomotivy, které táhne obvykle dva až čtyři přívěsy (vyhlídková jízda městem, jízda v ZOO, …). V N.P. Plitvická jezera jezdí velkokapacitní soupravy pro dopravu osob, tvořené nákladním vozem Mercedes Unimog a dvěma dvouosými přívěsy.

Podle použití

  • autobusy městské - jsou určené pro dopravu v intravilánu, mají velký počet dveří (3-4), více míst k stání + madla a tyče na držení za jízdy, jednodušší sedačky a jejich menší počet, místo pro kočárek. Od konce 80. let se objevují jako nízkopodlažní, postupně budou všechna městská vozidla pouze nízkopodlažní (trend i nařízení Evropské unie). Standardem se také stává zavádění mnoha informačních systémů, světelných panelů a zvukových hlásičů). Technicky jsou koncipovány pro velkou výměnu osob (nástup a výstup všemi dveřmi, placení přepravného neprovádí řidič - nahrazeno označováním jízdenek, nebo čipovými systémy); autobusy zvládají rychlejší rozjezdy a brzdění, většinou mají automatickou převodovku s retardérem, maximální rychlost bývá 75km/h.
  • autobusy příměstské (linkové, regionální) - určeny pro provoz na v blízkostech velkým měst, nebo zajišťují dopravní obslužnost na venkově na úrovni okresů. Většinou jsou vybaveny manuální mechanickou převodovkou (úspora paliva, vyšší rychlost (většinou max 90km/h). Do autobusu se nastupuje předními dveřmi, jízdenky vydává (nebo kontroluje) řidič.
  • low entry - (low entry = nízký vstup) Úplnou novinkou je řešení, které kombinuje městský nízkopodlažní a příměstský středněpodlažní autobus. Jsou určené pro obsluhu blízkého okolí velkých měst. Mají více sedadel a přitom snížený vstup (možnost přepravy invalidních osob), převodovku manuální, či automatickou a uzamykáním. Přední část autobusu je nízkopodlažní až po prostřední dveře, po té se podlaha zvedne na standardní středněpodlažní výšku. Výhodou tohoto řešení je nižší cena oproti nízkopodlažnímu autobusu.
  • autobusy meziměstské (dálkové) - jsou autobusy určené pro provoz na linkách mezi městy a obcemi do vzdálenosti 150 až 200 km. Mají jedny nebo dvoje dveře a není v nich povoleno stání. Technicky jsou to autobusy pro vyšší rychlosti (100km/h i více), mají výkonný motor a nejsou nikdy kloubové (často klasické 12-metrové, nebo třínápravové 15-metrové). Od roku 2002 mají nové dálkové autobusy taktéž bezpečnostní pásy jako v osobním automobilu. Dále bývají vybaveny záchodem, nápojovým automatem, přístroji na pouštění filmu a hudby, klimatizací. Dnes neexistuje ostrá hranice mezi dálkovými a turistickými autobusy (dříve byly turistické luxusnější, dnes nejsou).
  • autobusy turistické - jsou určeny pro provoz na střední a i dlouhé trasy, avšak nejsou používány denně, nejezdí podle jízdních řádů na linkách, nýbrž podle objednávek na zájezdech a jiných dlouhých trasách. Konstrukcí shodné buďto s autobusy meziměstskými, nebo dálkovými. Často jsou navíc vybaveny záchodem, televizí a větším prostorem pro cestující a zavazadla. Mohou táhnout přívěs (na lodě, jízdní kola), nebo mít na zádi instalovanou skříň na lyže.
  • hotelbusy - tyto autobusy jsou určené pro provoz na nejdelších trasách - často až 5 000 km. Jedná se o speciální dálkové a většinou patrové autobusy, které mají uvnitř kuchyně, koupelnu a spací kóje s lůžky, případně sedačky, které je možné sklopit a přestavět na postele. Používají se velmi zřídka. Jejich variantou jsou různá obytná a většinou luxusní provedení, sloužící jako zázemí např. hudebním skupinám na turné.
  • autobusy školní
  • autobusy speciální - jedná se o účelové (např. letištní) autobusy, terénní autobusy, nebo o nákladní automobily přestavěné použitím nástavby pro přepravu osob.

Podrobné dělení na http://www.busportal.cz/modules.php?name=article&sid=1233